Paušální daň vs. výdajový paušál: jaký je mezi nimi rozdíl?

Není paušál jako paušál

„Jsem na paušálu.“ Tohle od podnikatelů slýchám docela často. Když se jich ale zeptáme „Na jakém?“, někdy nastane ticho.

Ani se nedivím. Ve světě OSVČ totiž existují dva velmi podobně znějící pojmy: paušální daň a výdajový paušál. A tady je potřeba zpozornět, protože to není totéž. Oba pojmy fungují úplně jinak.

Pojďme si je rozebrat bez zbytečné hantýrky a složitých účetních pojmů.

Paušální daň: jedna platba a méně papírování

Paušální daň je speciální režim pro OSVČ. Její hlavní výhoda? Jednoduchost.

Nemusíte řešit jednotlivé zálohy zvlášť na sociální pojištění, zvlášť na zdravotní pojištění a ještě zálohu na daň z příjmů. Místo toho pošlete každý měsíc jednu částku finančnímu úřadu. V ní už je zahrnuto:

• sociální pojištění,
• zdravotní pojištění,
• daň z příjmů.

Pokud celý rok splníte podmínky paušálního režimu, zpravidla nemusíte podávat klasické daňové přiznání ani přehledy pro zdravotní pojišťovnu a správu sociálního zabezpečení. Pro každého, kdo má hrůzu ze slov „daňové přiznání“, je to asi příjemná představa.

Komu se paušální daň může hodit?

Typicky OSVČ, která má jednoduché a nekomplikované příjmy z podnikání a zároveň:

• nemá další příjmy,
• nechce každý rok řešit administrativu,
• neuplatňuje žádné odpočty ani slevy, třeba na děti nebo na manželku.

Paušální daň může být zajímavá také pro toho, kdo chce předem vědět, kolik každý měsíc odvede, a nechce na jaře řešit, kolik zase bude doplácet na daních a pojistném.

Je ale dobré vědět, že paušální daň má několik pásem. Podle typu podnikání a výše příjmů si musíte správně určit, do kterého pásma spadáte.

Paušální daň neznamená automaticky nižší daň. Je to především jednodušší způsob placení daně a pojistného.

Kdy naopak paušální daň nemusí být ideální?

Například když můžete v běžném daňovém přiznání využít různé slevy nebo odpočty. Může jít třeba o podnikatele, kteří uplatňují daňové zvýhodnění na děti, odpočet úroků z úvěru na bydlení, dary nebo další položky snižující daň.

Ani u podnikatele s nízkými příjmy nebo s podnikáním jen po část roku nemusí být paušální režim nejlepší volbou. Další kategorií jsou OSVČ s řemeslnou živností s příjmy do 1 milionu korun, pro ně je paušální daň obvykle nevýhodná. Proto se před vstupem do režimu vyplatí udělat jednoduché porovnání.

Jinými slovy: méně papírů je hezké. Ale pokud by vás tahle jednoduchost stála každý rok zbytečně několik tisíc korun navíc, už tak hezká být nemusí.

Navíc i v paušálním režimu musíte své příjmy evidovat. Jen tak budete vědět, že váš roční obrat nepřekročil 2 miliony korun a nemusíte se stát plátcem DPH, a také že jste nepřekročili hranici svého pásma paušální daně.

A co výdajový paušál?

A jsme u druhého paušálu, který je úplně jiný. Výdajový paušál je způsob, jak si podnikatel stanoví výdaje v klasickém daňovém přiznání.

Podnikatel má totiž obecně dvě možnosti. Buď si vede a uplatňuje své skutečné výdaje, nebo použije výdaje procentem z příjmů, tedy výdajový paušál.

Jak to funguje?

Představme si třeba účetní, která má za rok příjmy 1 000 000 Kč. Za nájem, software, kancelářské potřeby a výpočetní techniku zaplatila například 200 000 Kč.

Pokud ale podle druhu svého podnikání může uplatnit 60% výdajový paušál, nemusí pro výpočet daně použít skutečných 200 000 Kč. Jako výdaje si může uplatnit 60 % z příjmů:

Právě proto bývá výdajový paušál oblíbený u podnikatelů, kteří ve skutečnosti nemají příliš vysoké náklady.

Podle druhu činnosti se u podnikatelů běžně setkáváme například s výdajovými paušály 80 %, 60 % nebo 40 %. Výši výdajového paušálu si nemůžete vybrat sami, záleží na typu vašeho podnikání.

Kdy se výdajový paušál nevyplatí?

Když máte vysoké skutečné náklady. Například v maloobchodu, kde nakupujete zboží a s marží ho dál prodáváte. Platíte za pořízení zboží, nájem obchodu, dopravu a podobně.

Pokud máte skutečné daňové výdaje vyšší než částka, kterou můžete uplatnit paušálem, může být výhodnější evidovat skutečné náklady. Ani tady tedy neplatí pravidlo „paušál je vždycky nejlepší“. Někdy ano. Někdy vůbec.

Jak si oba paušály neplést?

Máme na to jednoduchou pomůcku:

Pokud někdo říká „Mám 60% paušál“, mluví téměř jistě o výdajovém paušálu. Pokud říká „Posílám každý měsíc jednu částku finančáku a neřeším přiznání“, mluví o paušální dani. A pokud říká jen „Mám nějaký paušál“, je čas položit doplňující otázku.

Co je tedy výhodnější?

To záleží na konkrétním podnikateli. Někomu nejlépe vyjde paušální daň. Jinému klasické daňové přiznání s výdajovým paušálem. A další ušetří nejvíc, když uplatní skutečné náklady.

Rozhodují vaše příjmy, druh podnikání, skutečné náklady, další příjmy i daňové slevy a odpočty. Proto není úplně ideální vybírat způsob zdanění podle kolegy, souseda nebo podle toho, co vám poradí kamarád. Co funguje skvěle jemu, může být pro vás zbytečně drahé.

Nejste si jistí, který paušál máte nebo který by se vám vyplatil? Ozvěte se nám. Podíváme se na čísla a porovnáme varianty. Protože není paušál jako paušál, a u daní je vždycky lepší mít jasno dřív, než ho za vás udělá finanční úřad.